Taktická malorážka - Grinch

MilDot osnova

V dnešní době existuje mnoho typů osnov založených na principu MilDot, čili po našem, na principu dílců. Níže jsou znázorněny některé typy.

MilDot osnovy můžeme nalézt na mnoha puškohledech. Avšak jejich typ a provedení se může lišit v závislosti na výrobci nebo určení.
Například Premier Gen II používá osnovu s dotem (tečkou označující dílce) o průměru .20 Milu, zatímco USMC používá tečky o průměru .25 Milu na puškohledech Leupold M3A. Toto je jeden z důvodů, proč je nutné porozumět dané problematice.

Znalost správných rozměrů a používání osnovy puškohledu velmi pomáhá střelci při určování neznámých vzdáleností, přenášení bodu zásahu a nebo zásahu pohybujícího se cíle.

Jedněmi z nejpraktičtějších osnov jsou patrně osnovy NightForce MLR a Premier Gen II., které nabídnou modifikované osnovy MilDot.

V případě MLR se jedná o takzvanou MilHash osnovu, která používá místo teček systému čárek o přesně definovaných tloušťkách, délkách a roztečích. Díky rozdělení osnovy na jemnější dílce (Half MilHash) je možné provádět měření daleko přesněji než s klasickým MilDotem.

V závislosti na MilDot osnovách zařadili výrobci puškohledů do nabídky i možnost stavění/klikání puškohledu v miliradiánech, kdy má tak střelec obě hodnoty ve stejných jednotkách.

Nejčastěji používanou hodnotou klikání je v těchto případech krok 0,1 miliradiánu, což je 1cm @ 100m a tedy 1 miliradián přesně odpovídá 10cm @ 100m.

Stejně jako u MOA se hodnota miliradiánu se vzrůstající vzdáleností střelby zvyšuje - na 200m má 1 MIL hodnotu 20cm atd.

Souhlasné jednotky osnovy a klikání mají nespornou výhodu v tom, že střelec odečte případnou potřebu opravy pomocí osnovy puškohledu a tu samou hodnotu nastaví na komínkách optiky. Oproti klikání v jednotkách MOA není potřeba žádných přepočtů. Nicméně osobně zastávám názor a popravdě se mi lépe pracuje s komínky v MOA a osnovou v MIL - krok klikání je citlivější díky MOA a na cílové ploše se mi lépe odečítá díky osnově v MIL. Je pro mne jednodušší pracovat s hodnotou 10cm @ 100m pro MIL, než s 2,91cm @ 100m pro MOA.

Odečítání vzdálenosti / velikosti cíle pomocí osnovy MilDot

Výpočet předem neznáme vzdálenosti cíle je přesně to, proč byl vymyšlen princip osnovy MilDot.

Nicméně správné použití pro výpočet obsahuje jistou míru praxe, představivosti a hlavně znalostí. Je nutné mít jasno v pojmech a vědět, jaké vztahy mezi všemi veličinami panují.

Avšak abychom mohli odečíst vzdálenost cíle, je nezbytné znát reálnou velikost cíle, popřípadě si velikost cíle odhadnout pomocí známých předmětů kolem něho (např. dle velikosti okna, dveří atd.).

Lze využít vzorce:

kde:

rozměr cíle = jeden z nám známých rozměrů cíle
počet bodů = počet bodů osnovy, které nám cíl v puškohledu zabírá (POZOR! Musí být nastaveno "R")

Některé hodnoty pro výpočet vzdálenosti cíle v závislosti na počtu dílců a rozměrech cíle můžete nalézt v tabulce napravo.




PŘÍKLAD:
Cíl nám zabírá v osnově 2 dílce (puškohled je FFP, tedy neřešíme zvětšení) a je nám známá jeho skutečná velikost, která je 1 x 0,5m.
Situace vypadá při pohledu do puškohledu následovně:

Tedy dosadíme do vzorce:
Vzdálenost cíle = 1000 * 1/2 anebo Vzdálenost cíle = 1000 * 0,5/1
Pro oba případy nám vyjde vzdálenost cíle rovna 500m.

Rychlé přemiřování / opravy zásahů pomocí osnovy MilDot

Na obrázku níže je vidět po výstřelu pozorovaný zásah 2 MIL napravo a 1 MIL pod zamýšleným bodem zásahu. V tomto případě pro správný zásah je nutné opravit pomocí puškohledu 2 MIL doleva a 1 MIL nahoru.

Tuto metodu lze použít při nedostatku času a nutnosti rychlého druhého výstřelu. Pro případ nastřelování pušky bychom stejné opravy provedli na komínkách optiky - tedy dle výše uvedených informací opravili o 2 MIL doleva (nebo 6,876 MOA) a o 1 MIL nahoru (3,438 MOA).

Tento způsob oprav zásahů je nejrychlejší, ale vyžaduje přesné odměřování a tedy i již pokročilejší znalosti osnovy puškohledu. Je důležité aby střelec měl jasno v použitém zvětšení, dělení osnovy a také v tom, jaké jednotky přenáší na osnově, a které zase nastavuje na komínkách optiky.

Střelba na více cílů na různých vzdálenostech

Asi největší výhodou MilDot osnov je jejich variabilnost v použití.
Pokud si dáte tu práci a pověnujete se nastavení puškohledu, sestavíte si tabulku vašich nejvíce používaných vzdáleností a nastřelíte pušku zhruba na střed Vašeho rozsahu, dostanete vynikající a hlavně úžasně rychlý princip střelby na různé cíle na různých vzdálenostech.

Dobře je to vidět na obrázku níže.

Tato technika vyžaduje hodně praxe, ale při jejím osvojení si dosáhne střelec výborných výsledku v krátkém čase.

Pro lepší čitelnost a názornost je nejlepší vytvořit si tabulku propadů střel se vzdáleností v přepočtu na MIL a tedy při dodržení podmínek pro tento typ střelby (opět je to zvolené zvětšení vs. velikost rozteče mezi body osnovy) pak dokážete zasáhnout cíl.

Osobně mám na puškohledu nastaven bod zásahu na 50m a pro jiné vzdálenosti používám dělení osnovy. V praxi se mi to osvědčilo více, než klikání.

Někdo Vám zase může namítnout, že klikání je daleko přesnější, citlivější atd, ale zase málokdo si uvědomuje, že klikání je velmi závislé na mechanice puškohledu. Mnoho optik v nižších cenových relacích (dokonce se to projevuje i u puškohledů za 20.000Kč) trpí změnou nástřelu při klikání a nebo dokonce i při změně zvětšení.
Jak se pak takový střelec může spolehnout na přesnost zásahu?

Zajímavostí je, že třeba mně osobně přijde lepší využití puškohledů SFP.
Je pravda, že u FFP puškohledů neřešíte použité zvětšení, a že tedy máte vždy jasno v přepočtech, ale u vyšších zvětšení Vám nemusí dostačovat viditelná část osnovy (viditelnost kříže se u FFP puškohledu mění se zvětšením). Proto je z mého hlediska (čistě můj názor) lepší použít SFP optiky.
Pokud mi nedostačuje při "R" viditelná část kříže, změním zvětšení o nějaký jeho násobek a tím získam přesnější osnovu na odečet (např. NightForce 8-32x56 NXS má "R"=22x a osnovu MLR - pokud zmenším zvětšení dvojnásobně na 11x, získám tak 2x jemnější osnovu na odečet).
Ale to vše závisí na požadovaném využití puškohledu.

Opravy na vítr pomocí osnovy MilDot

Tato osnova může být také použita pro rychlou opravu vlivu větru na dráhu střely.
Samozřejmě, že se jedná svým způsobem o nouzové řešení, ale opět je to rychlé a snadné.

Pokud chceme přesně zasáhnout cíl již první ranou, musíme znát veškeré proměnné. Tedy i sílu a směr větru. Ten hraje zásadní roli při přesnosti zásahu na dlouhé vzdálenosti.

Hodnoty větru lze vyčíst buď z okolí (pozorování tetelení vzduchu, stébel trávy na různých vzdálenostech atd.) anebo také je lze velmi přesně zjistit pomocí malých osobních meteostanic.

Při znalosti rychlosti střely, směru a síly větru a vzdálenosti střelby snadno spočítáme potřebnou hodnotu předsazení a pokud při střelbě zjistíme, že nám vítr ovlivňuje zásahy, můžeme se pokusit opravit bod zásahu pomocí osnovy (popřípadě klikáním).

Tam by se potom postupovalo naprosto stejně, jako u výše uvedeného případu opravy zásahu pomocí osnovy MilDot, pouze s tou úpravou, že byste předsazovali odečtené hodnoty proti směru větru.

Tato metoda je velmi efektivní pro střelby na dlouhé vzdálenosti. Avšak mnoho střelců stále raději používá klikání komínků, i když je zde uvedený způsob stejně přesný a dovoluje střelci rychle reagovat na měnící se podmínky.

Samozřejmě opět je nutné mít naplno procvičenou a hlavně porozumněnou tematiku práce s osnovou a také to chce mnoho praxe pro odečítání hodnot vlivu prostředí.

Pro tento druh střelby je přínosné vypracování dat vlivu větru (v závislosti na jeho směru a síle) na trajektorii střely. Máte tak vždy po ruce všechny možné případy a nejste překvapeni podmínkami na střelnici.

Střelba na pohyblivé cíle

A na konci se dostáváme k této problematice, která je vyústěním veškerých znalostí ohledně těchto typů osnov a používaných jednotek.

Využití osnovy MilDot pro střelbu na pohyblivé cíle nepřináší nic nového. Stále se jedná o tu samou aplikaci již známých faktorů, pouze jen s drobnými modifikacemi a z trochu jiného úhlu pohledu.

PŘÍKLAD:
Ve vzdálenosti 1250m od našeho postu (ta byla změřena a vypočítána pomocí osnovy MilDot a dispozic cíle) máme pohyblivý cíl pohybující se konstantní rychlostí 1 m/s.
Je nám dle tabulkových hodnot známá doba letu střely k cíli na tuto vzdálenost. Ta odpovídá hodnotě 2 vteřiny.
Řešíme situaci pomocí náčrtu a výpočtu níže.

Od výstřelu po zásah střelou ujde cíl 2m ( S = v * t = 1 * 2).
Na základě výše uvedeného vzorečku pozměníme jeho tvar pro výpočet předsazení pro střelbu a získáme jeho hodnotu ve směru pohybu cíle 1,6 MIL (X = 1000 * 2 / 1250).

Samozřejmě, že střela letí po balistické křivce, tzn. ve skutečnosti nezahýbá tak, jak je tomu na obrázku - jde pouze o názorninu. Ve skutečnosti cíl "vejde" střele do trajektorie.

Mějte na paměti, že veškeré rady a vzorce zde uvedené jsou pro modelové případy. V reálu ovlivňují dráhu střely mnohé jiné faktory a například u výše uvedeného případu střelby na pohyblivý cíl bychom patrně v reálu ještě přičítali / odečítali předsazení k odstranění vlivu větru atd.

Cvičit, cvičit, cvičit

Výše uvedené vzorce jsou triviální a jejich počítání zabere maximálně pár vteřin, ale při absenci času může být i takto jednoduchý vzorec kamenem úrazu.

Nejrychlejší a nejjednodušší cestou je proto výroba vlastních tabulek, kdy si sestavíme data tak, abychom plně zahrnuli naši obvyklou oblast střelby. Tak budeme mít vždy po ruce přesná, ověřená data a bude tedy velmi jednoduché najít požadované hodnoty.

Používání osnovy pro určení vzdálenosti cíle může být ale i záludné.

Například pokud je vysoká vlhkost a teplota vzduchu, může Vám dělat velký problém tetelení vzduchu na cíli. Bude tak velmi obtížné přesně zachytit hranu cíle, protože se bude silně vlnit.

Dalším velkým chytákem je poloha terče vůči poloze střelce.
Střelec si musí uvědomit, že pokud chce zasáhnout terč, který je vůči němu silně převýšen nebo ponížen, tak nemůže brát pro výpočty hodnotu rozměru jeho výšky. Ta totiž může být ovlivněna úhlem pohledu na cíl. V takových případech je daleko výhodnější počítat se šířkou cíle, která není jeho polohou ovlivněna.

Pro správné využití osnovy puškohledu s MilDot nebo MilHash osnovou je nutné znát nejen všechny tyto pojmy, ale také procvičovat použití v praxi.

Mnoho střelců v dnešní době používá laserové dálkoměry. Tyto přístroje dosahují velmi přesných výsledku, ale na druhou stranu nutí střelce na ně spoléhat. A právě pro případ selhání baterií nebo zničení přístroje, by tyto dálkoměry neměly být tím jediným pro určování vzdálenosti střelby, které střelec umí.

Jednou z metod kvalitního procvičování těchto znalostí je střelba na známé vzdálenosti. Víme, kde přesně se cíl nalézá, a přesto se donutíme k tomu, abychom pomocí osnovy změřili jeho vzdálenost a přesvědčili se o kvalitě našich znalostí.

Další metodou je střelba na cíl v neznámé vzdálenosti, kde naše změřené výsledky porovnáme s hodnotou z laserového dálkoměru.

Stále je však nutné si uvědomit, že pro výpočty pomocí MilDot osnov je potřeba mít nějaké vstupní údaje.
Vzdálenost cíle nezjistíme bez zadání alespoň jednoho jeho rozměru. I zde si ale můžeme pomoci tak, že zadáme rozměry některého předmětu na úrovni cíle, který je nám znám a jehož rozměry jsme schopni s jistotou určit. Potom není problém zjistit, co potřebujeme.

Dále je nutné si uvědomit, s jakou přesností potřebujeme střílet - tedy volíme přesnost v závislosti na velikosti cíle nebo situaci.
Je zcela něco jiného když provozujeme sportovní střelbu na sice daleké, ale statické cíle (tedy máme čas klikat na komínkách změny elevace atd.), anebo střílíme taktické soutěže nebo v krajním případě reálné situace, kdy je potřeba krýt ústup nebo zasahovat pohybující se cíle (zde patrně nebude již čas na klikání a bude třeba přenášet zásahy pomocí osnovy).

Výše uvedená teorie je pouze zlomek toho, co s těmito termíny souvisí. V žádném případě se nejedná o ucelenou stať, kde je vysvětleno vše.

Byly zde popsány případy a definice těch nejznámějších a nejobecnějších veličin, aby si každý střelec dostal do podvědomí základy této problematiky. Tak by měl získat znalosti na ucelené základní úrovni, která je dostačující pro sportovní střelce a začínající profesionální střelce, potažmo odstřelovače.

Pro nastínění rozsáhlosti problematiky mohu uvést, že na vyšší úrovni střelby je třeba řešit polohový úhel, derivaci, prostorový úhel střelby a nebo je třeba také řešit posun obrazu při tetelení se vzduchu.

Pro taktickou střelbu je třeba nutno řešit i tzv. point-blank range. Jedná se o vzdálenost mezi střelcem a cílem, kdy na jakýkoli zásah cíle není potřeba měnit výškové nastavení puškohledu. Laicky řečeno je to vzdálenost kdy vím, že cíl o výšce 30cm zasáhnu vždy, když vystřelím v rozmezí třeba druhého a třetího dotu osnovy. Tedy to velmi usnadňuje rychlost střelby, protože střelec odpaluje "od oka".
Sice na úkor přesnosti, ale tento typ střelby nevyžaduje přímý zásah centru cíle.

Nutno také podotknout, že stylu a typu střelby je nutno podřídit i výběr optiky a osnovy.

Ohledně výběru správné osnovy si střelec musí uvědomit, k čemu bude optiku využívat. Pokud střelec praktikuje pouze terčovou střelbu na jednu vzdálenost, tak patrně nevyužije potenciálu MilDot osnovy. Ale pokud nemá střelec zatím vyhraněný směr a cílový zájem střelby, pak bych mu doporučil se velmi zamyslet nad některým typem osnovy na bázi MilDot (MilHash) a MOA.

Využití těchto osnov v budoucnu nebude střelce nijak limitovat a zajistí mu jistou variabilnost a hlavně využití té samé optiky pro taktickou střelbu a nebo pro přesnou terčovou střelbu.

Pro taktickou střelbu v nepřehledném terénu je ale třeba vzít v potaz kontrastnost daného kříže. Tenké osnovy (např. jisté druhy MilHash) nejsou ideální, protože se v hustotě a rozmanitosti pozadí mohou ztrácet.

Naopak pro terčovou střelbu je tenká osnova velkou výhodou, protože střelci zakrývá co nejmenší část terče.

Nezbytnou součástí tréninku střelce je i bezpečná manipulace se zbraní, která by ve všech případech měla být bezchybná.