Taktická malorážka - Grinch

Konstrukce puškohledu

Pro to, abych mohl popsat na faktech proč a jak usazuji optiku, je nutné si říci něco o konstrukci puškohledu.

Právě na těchto základech "můžeme stavět" :)

Na obrázcích níže lze vidět jak vnější, tak i vnitřní konstrukci puškohledu.

Po kliknutí se Vám všechny obrázky otevřou ve větším náhledu (pro ukončení náhledu klikněte mimo obrázek na stránku, v případě zaseknutí obrázků *.gif stránku obnovte).




Jak je vidět, optika je věc relativně jednoduchá, ale konstrukčně velmi složitá.

Právě proto si (pro potřeby následující) zjednodušíme celou konstrukci na tři zcela nezávislé části.

Na CELEK , MECHANISMUS KLIKÁNÍ a SYSTÉM OSNOVY .

Pro názornost zobrazeno na obrázku níže.


Nyní máme jasně definované pojmy a pojďme se na ně podívat blíže.

Celek puškohledu

(objektiv, okulár, hlavní tubus puškohledu a "vnitřnosti níže nejmenované")

Zde je jasné, že je to stavební základ, obal, ochrana a kostra celého puškohledu.

Uvnitř tohoto samostatného celku se nachází veškerá optická soustava, dioptrická korekce a na něj se upínají montáže, krytky atd. Dále k němu není co dodat.

Systém osnovy

(vnitřní tubus, osnova umístěná dle principu FFP a SFP)

Další samostatný celek, který se skládá z jakéhosi vnitřního tubusu, který se díky kyvnému uložení může volně pohybovat nahoru-dolů a do stran.

V jeho útrobách se krom čoček nachází nějak upevněná osnova puškohledu (povšimněte si důrazu na spojení "nějak upevněná"), která je dle typu ohniskových rovin umístěna buď v první ohniskové rovině anebo v druhé ohniskové rovině.

Právě díky principu naklápění tohoto vnitřního tubusu funguje poslední člen námi definované soustavy - mechanismus rektifikace.

Mechanismus klikání

(komínek výškové i stranové korekce, stavěcí pružina a středová kostka)

Jedná se o jednu z nejdůležitějších částí puškohledu.
Část, která mnohdy rozhoduje o tom, zda je daná optika přesná a kvalitní či nikoli.

O principu klikání/rektifikace či výškové a stranové korekce (vše znamená totéž) je si myslím zbytečné mluvit více, než je nutno. Nastřelení optiky je věc triviální a každý ví, že pokud se nám liší místo zásahu od požadovaného zaměřeného bodu, tak se snažíme zásah doklikat na dané místo (tedy zásah šel vpravo dolů, tak klikáme doleva nahoru).

Otázkou však je, zda každý ví, jak klikání vlastně principielně funguje...

"Jádro pudla" je umístění mechanismu rektifikace v útrobách středové kostky tubusu (dává prostor veškeré mechanice klikání, je základnou pro usazení komínků atd.), která obsahuje krom mechanismu komínků také stavěcí pružinu.

Otáčením komínků korekce se nám uvnitř puškohledu vysouvá či zasouvá "tyčinka" která tlačí na vnitřní tubus s osnovou a posouvá jej tak do námi požadované polohy za stálé účasti "protisíly" stavěcí pružinky.

Právě tato pružina působí ze své pozice (pod úhlem 135 stupňů k oběma komínkům) proti síle stlačení komínků. A tak se osy tlaku obou komínků a stavěcí pružiny protínají právě v ose hlavního tubusu. Tedy uložení je naprosto symetrické.

Mechanismus komínků je umístěn na středové kostce, která jak název napovídá má strany navzájem kolmé, takže komínek výškové korekce směřuje kolmo dolů a komínek stranové korekce směřuje kolmo zprava.

Považujme tedy tento mechanismus za "blbuvzdorný", protože díky pozici pružiny oba dva komínky klikají kolmo na středovou osu optiky i vnitřního tubusu a tlačí jej tak rovnoměrně do požadované polohy.

Níže vlevo je znázorněn princip výškové korekce a napravo pak kompletní spolupráce výškové a stranové korekce a stavěcí pružiny.



Tedy pokud bychom to mohli shrnout, tak víme, že máme nějaké tři základní funkční části, které jsou zcela jasně samostatné a na sobě nezávislé a vůči sobě nějak sesazené dohromady.

Je nám jasné, že vzájemné uložení těchto celků by mělo být souosé, vycentrované a jednotlivé roviny by na sebe měly být kolmé...

A nyní bych velmi rád položil jednu otázku.

Jak si můžeme být jisti, že například rovina osnovy či souosost kříže je vodorovně se základnou středové kostky?

Jinými slovy, jak si můžeme být jisti v tom, že osy klikání jsou rovnoběžné s osami osnovy?

Při dnešních výstupních kontrolách se může snadno stát, že kupříkladu vnitřní tubus se systémem osnovy byl umístěn v celku pootočen. Tedy osa osnovy nemusí být totožná s osami klikání. A tedy neklikáme v ose osnovy a naopak nebudeme nikdy přenášet v ose klikání.

A je tu malý oříšek, že? :)

Dobře je to vidět na obrázku níže.



Toto je závěrem části o konstrukci optiky, ke kterému jsem se chtěl dostat a se kterým budeme později pracovat.

Základy balistiky usazení puškohledu

V předešlé kapitole jsme řešili chyby uložení vzhledem ke konstrukci či konstrukčním vadám samotné optiky. Tedy něco, co nejsme schopni ovlivnit.

Zde se budu snažit popsat některé "chyby", kterých se můžeme dopustit my při montáži puškohledu na optiku.

Předem bych chtěl říci, že to není nic, co by Vám nezaručilo zásah cíle, ale jsou to chybičky, díky kterým si jen znesnadníte střelbu, protože Vám přidělají spoustu práce.

Pokud budeme uvažovat, že naše optika úspěšně prošla testem první části teorie (tedy je souosá a jednotlivé části jsou sesazeny jak mají), pak jsme zhruba ve třetině úspěchu.

Musím podotknout, že do takovéto "hloubky" řeším usazení puškohledu já. Respektive mne zajímají principy a správná funkce, na kterých optika funguje a také to, na čem a jak moc záleží při jejím usazování.

Nikomu nechci vnucovat svoje postupy a úvahy, jen nabízím jakýsi povšechný náhled a úsporu času nad hloubáním již vyhloubaného.

Usazení optiky alá "Kutil Tim"

Tak toto bude krapet ožehavé téma, protože zde mohu oslovit některé z Vás :)

A že nevíte, jak to s danou tématikou souvisí? Nevadí, pokusím se to vysvětlit.

Za svoje krátké působení na různých webových fórech se střeleckou tématikou jsem se setkal několikrát s názorem ohledně usazování optik, že je ideální si vzít pušku do střelecké pozice, dát si ji tak, jak Vám sedne nejlépe a pak v této pozici znivelovat záměrnou osnovu puškohledu vůči zemi.

Možný výsledek tohoto postupu usazení je na obrázku vlevo.

Zní to logicky, protože pak máte zbraň pohodlně usazenou, sedí Vám, nemusíte se za ní kroutit a ve většině případů si ji vždy přiložíte stejně či podobně, takže pro Vás bude vždy osnova + - kolmo k zemi.

Chybu toto řešení nemá pouze v případě, že Vaše střelecká pozice znamená absolutní kolmost sestavy optika-rybina-zbraň vůči zemi. Většinou má ale každý střelec při přilícení jistou odchylku náklonu držení zbraně.

Díky poloze puškohledu nad osou hlavně dojde k rozhození os vůči sobě a díky gravitaci, geometrii a vzájemné konstrukci uložení sestavy optika-rybina-zbraň to bude takové... no prostě balisticky pokroucené.

Z obrázku vlevo nahoře si všimněte, že kříž je svisle, ale puška je v náklonu. Tedy z konstrukce zbraně vyplývá fakt, že úhel mezi osou puškohledu a osou zbraně není situován kolmo k zemi, ale že je "uhnut" o úhel náklonu zbraně. Díky usazení optiky v montážích, díky rybině a díky pozici hlavně pod osou puškohledu, nám osa hlavně ukazuje v tomto případě "někam" doleva nahoru.

Nejde mi o to poukazovat na chyby druhých a říkat: "To je špatně". I tento způsob uložení puškohledu není zcela mimo, funguje a pohodlně "sedne" každému střelci. Ale je pak nutno, zkoušením na různé vzdálenosti, si u takto sesazené zbraně balistickou křivku prostě "odstřílet". Protože díky nesouososti se Vám se změnou vzdálenosti nemění pouze výška propadu střely, ale také její stranová odchylka od svislé trajektorie.

Podrobně si vliv náklonu držení zbraně ukážeme v následující podkapitole, která tento jev rozebírá a která má v principu stejné důsledky na trajektorii střely, jako zde jmenovaný případ usazení optiky.

Vliv úhlu náklonu držení zbraně na balistickou křivku

V poslední "teoretické" části bych se chtěl věnovat vlivu úhlu náklonu držení zbraně na balistickou křivku střely.

Opět si musíme stanovit určité podmínky.

Uvažujme, že optika i montáže jsou konstrukčně bez chyb, dále že osa rybiny a osa hlavně jsou v jedné rovině a uložení optiky je precizní bez výše jmenovaných vad a je v rovině s osou hlavně, rybiny a montáží.

Takovýto set je ideální soustava a proto je možné na něm relevantně ukázat chybu způsobenou bočním náklonem zbraně.

Pro základní pochopení mechanismu sestavy optika-puška je nutno uvést, že potřebná výšková kompenzace rozdílu os zbraně a puškohledu je dána vzdáleností a vzájemnou pozicí těchto dvou elementů.

Při použití normálních montáží je puškohled usazen rovnoběžně s rybinou-hlavní. Balistická křivka by tedy v tomto případě nikdy neprotla záměrnou osu puškohledu, protože střela by po opuštění hlavně již jen klesala k zemi vlivem gravitační síly.

Z toho důvodu je u tohoto typu uložení nutno "naklikat" patřičnou hodnotu výškové korekce tak, abychom "donutili" střelu putovat po trajektorii letu nejdříve směrem vzhůru, protnout záměrnou osu optiky poprvé a následně ve vzdálenosti nastřelení zbraně protnout osu záměrné podruhé.

V dnešní době je možné využít lišt se sklonem a tak není nezbytné při uložení optiky vůbec (či alespoň ne tolik) doklikávat výškově osu puškohledu (požadovaný úhel sevřený osou hlavně a osou optiky je získán právě sklonem lišty).

Úhel sevřený záměrnou osou a osou hlavně je znázorněn na obrázku níže.



Při správném (vůči zemi kolmém) držení zbraně se nám střela pohybuje pouze vertikálně - všechny výše uvedené osy jsou v rovině "nad sebou".

Do možného problému se ale dostáváme tehdy, pokud zbraň úmyslně nakloníme (položka Zátěž v soutěži Taktická malorážka), či pokud máme šikmé držení zbraně při přilícení a neuvědomujeme si to.

Vzájemný vztah, souosost jednotlivých částí zbraně se vůči sobě nezmění, ale zásadně se změní vztah této relativní soustavy vůči zemi a vůči vlivu gravitační síly.

Obrázek níže nám ukazuje náklon držení zbraně doleva oproti kolmému držení.



Výsledkem je odkloněná trajektorie letu střely, protože záměrná osa puškohledu nám zůstala stejná, ale díky pootočení došlo ke změně polohy hlavně vůči kolmému držení.

Tedy hlaveň se nám dostává na pravou stranu od puškohledu a vlivem úhlu sevřeného mezi hlavní a záměrnou osou puškohledu nám nyní směřuje trajektorie letu střely doleva nahoru. Tedy nikoli pouze směrem vzhůru, jako v ideálním případě.

Chyba je nejlépe vidět na novém bodu zásahu, který je znatelně posunut nejen vlevo díky náklonu, ale také změnou délky trajektorie a vlivem gravitační síly i dolů, pod původní požadovaný záměrný bod.

Krásně je zde vidět, že v ideálním případě je střela stále v rovině sestavy a "pouze" se pohybuje po balistické křivce, dosáhne maxima stoupání a vlivem gravitace začne "padat" a zasáhne požadovaný cíl.

Kdežto maximální bod trajektorie výstřelu při držení s náklonem bude znatelně nižší, než v ideálním případě, a střela se stranově odchýlí od požadovaného směru a mine cíl.

Vlivem náklonu zbraně vlastně zanášíme stranovou odchylku, která má přímou závislost nad vzdáleností osy puškohledu od osy hlavně. Čím výše máme osu optiky nad hlavní, tím větší úhel odklonu od požadované trajektorie nám stejný náklon způsobí. Proto je u většiny "long range" střelců vidět snaha natlačit optiku co nejtěsněji nad hlaveň.

Dalším negativním účinkem je to, že nelze předvídat (bez nastřelování, testování a zkoušení), jakou stranovou a výškovou odchylku má střela na různých vzdálenostech.

Ani často používané balistické kalkulátory nedokáží započítat tuto chybu náklonu. Pouze dokáží počítat balistickou křivku pro ideální stav kolmého držení zbraně vůči zemi (natož si nedovedu představit sebe, jako střelce, jak určuji přesně úhel náklonu držení zbraně, abych jej zadal do programu).

Proto je zde nutné (jako v předchozím typu uložení alá "Kutil Tim") si pro každou vzdálenost, na kterou budeme střílet, odzkoušet a zapsat, kam na dané vzdálenosti střela chodí.

Musím podotknout, že dané změřené hodnoty budou platné pouze pro jeden daný úhel náklonu zbraně! Když jednou přikloníte více, podruhé méně, zase Vám to nebude sedět.

Na následujícím obrázku můžeme vidět zadní pohled na situaci popisovanou výše.



A naposled ještě pohled seshora na celou situaci.



Zde lze názorně vidět, že relativně malá chyba střelce či usazení optiky nám může díky úhlům vytvořit zcela markantní rozdíly v bodech zásahu při střelbě na velkou vzdálenost.

Na krátké vzdálenosti nám zbraň "zanáší" také, ale rozdíl není tak citelný (byť se principielně jedná o stejný úhel chyby).

Tak to by bylo k té "teoretické" části zhruba tak vše. Kdo dočetl až sem, tak by měl mít alespoň okrajový přehled o tom, jak funguje mechanismus optiky a co vše kolem jejího uložení má vliv na přesnost střelby.

A můžeme se konečně dobrat té praktické části článku :)

Možný praktický postup

A nyní to nejdůležitější...

Každý, kdo se o danou problematiku alespoň trochu zajímá narazil, vyzkoušel anebo si dokázal vymyslet nějaký svůj způsob usazení puškohledu na zbraň.

Je mnoho střelců, kteří řeší přesnou střelbu či se o ní zajímají, ale paradoxně nevěnují pozornost právě této tématice. Potom se diví a shání informace o tom, proč jim jejich zbraň není schopna nastřílet výsledky o přesnosti subMOA.

Dále je mnoho střelců, kteří střílí pro zábavu, pro relax, na pohodu a kterým stačí normální či průměrné výsledky v přesnosti, protože i to je dokáže uspokojit.

A poslední jsou ti střelci, kteří střílí pro zábavu, pro relax, na pohodu a kterým nestačí normální či průměrné výsledky. A ti se zase snaží přijít na kloub věci, chtějí znát principy jak co funguje a jsou schopni zajít do detailů.

To jsou zhruba typy střelců a vím, že každý z nás se tam někde najde.

Já osobně spadám do té poslední kategorie, o čemž snad vypovídá i sekce Teorie zde na webu.

Uznávám, že řešit uložení optiky takovým způsobem, který bude popsán níže, je zcela krajní mez a může se pro použití maloráže do 150m zdát zbytečná. Ale na druhou stranu proč si neověřit získané znalosti v praxi, kor když Vás to nic nestojí. A pro ten pocit, že jsem pro svou zbraň udělal maximum, se vyplatí se s tím "piplat".

Předem bych ještě rád "nadhodil" jiné postupy, než je ten můj.

Pro střelce, kteří mají větší zázemí na střelnici a mohou využít potřeb střelnice, je možné použít těžký stůl s nastřelovací stolicí, usadit zbraň, znivelovat, nejlépe od oka usadit optiku, dotáhnout a střílet.

Střelec tak může zároveň ověřovacími výstřely zjistit, zda mu chodí zbraň při svislém klikání pouze v rovině kolmé k zemi, či zda mu zbraň vytváří i stranovou odchylku. To pak následně pootáčením optiky koriguje tak, aby klikání chodilo svisle (viz kapitola o náklonu zbraně výše).

Další možností je například využití olovnice zavěšené v delší vzdálenosti.

Střelec uloží zbraň do vodováhy, v ose pušky na nějaké delší vzdálenosti zavěsí olovničku na provázek a rotací puškohledu se snaží sesouhlasit svislou osu kříže s linií provázku.

Jedná se o velmi jednoduchý způsob, bez nutnosti ověřovacích výstřelů.

Osobně však spatřuji nevýhodu v tom, že tím nedokážeme odbourat závěry kapitoly o konstrukci puškohledu (viz výše).

Jiný používanější způsob mne již nenapadá. Jisté ale je, že zcela jistě jsou i další možnosti.

Praktický postup usazení alá "Grinch"

Je to způsob, který jsme tak nějak časem vykoumal na základě zjištěných faktu z kapitol výše a z nutnosti usazovat optiku doma, bez možnosti ověřovacího nastřelení zbraně.

A co k tomu budeme potřebovat?

Skoro nic - pouze rovnou podlahu, dvě až tři libely (ale stačí jedna, jen to bude komplikovanější) a kdo by chtěl být jó puntičkář, tak brusnou pastu a ocelový trn o průměru tubusu optiky (vše zde popsané je možné vidět ve fotogalerii níže).

Pro začátek musíme opět definovat nějakou ideální soustavu.

Abychom získali pocit, že bude naše snažení úspěšné, tak je nutné si říci, co budeme považovat za vztažnou rovinu zbraně.

V mém případě volím VŽDY za vztažnou rovinu zbraně rybinu. Právě ta (když už nic jiného) je základnou pro uložení optiky. To, že výrobce mohl být čuně a usadil hlaveň v pouzdře šejdrem, prostě NESMÍM brát v potaz, protože jinak bychom se nikdy nedokázali dohodnout na správném postupu.

Prostě to beru tak, že zbraň je znivelovaná, když je znivelovaná rybina (nebavíme se tedy o výrobcích některých zbrojovek z poslední doby, kde je již od pohledu jasné, že dokáží střílet za roh).

Nejprve je nutné nalézt správnou polohu puškohledu vůči zbrani.

Toho docílíme nejlépe tak, že uložíme zbraň do střelecké pozice, na rybinu nasuneme montáže (v mém případě používám lištu s náklonem 25MOA MWERKS a montáže Burris eXtreme Tactical), umístíme je do nám líbivé pozice a dotáhneme.

Dále od oka uložíme optiku a vrchní části montáží dotáhneme tak, aby se s puškohledem dalo pootáčet a šoupat dopředu a dozadu (POZOR na sílu utažení z hlediska možnosti poškrábání tubusu posouváním).

Zkuste zbraň vzít do ruky abyste poznali, jak moc se hnulo těžiště. V dnešní době velkých optik není problém jej rapidně posunout.

Zároveň nedoporučuji přehnaně posouvat optiku dopředu, spíše (pokud máte tu možnost) použít podložky pod botku, abyste udrželi těžiště zbraně + - na středu zbraně.

Také těžiště optiky by se mělo nacházet co nejblíže středu vzdálenosti montáží. Je to z důvodu možného působení tíhové síly přes montáže na tubus puškohledu (opět syndrom velkých a těžkých optik).

Pokud jste napoprvé trefili polohu montáží, tak gratuluji a jedeme dál.

Nyní si lehneme (předpokládám, že na přesnou střelbu budeme ležet) za zbraň do pohodlné, naší oblíbené střelecké polohy.

Na puškohledu nastavíme maximální zvětšení (donutí nás to mít ty nejhorší podmínky pro pozorovací úhly - když uvidíme, co máme vidět teď, tak na menších zvětšeních to bude jenom lepší) a za neustálého pohledu do okuláru posouváme optikou v předozadní poloze tak dlouho, až se nám zjeví kompletní obraz (musíme vidět čistý kruh přes celý okulár bez černých půlměsíců na jeho krajích).

Pokud nalezneme ideální + - předozadní polohu optiky, je třeba ji upřesnit.

V dané střelecké poloze se uvolněte, zavřete oči, svěste hlavu a plnou vahou ji opřete o lícnici.

Volně dýchejte a stále se zavřenýma očima zkuste dát hlavu pomalu do střelecké pozice za optiku. Prostě zkuste přilícit poslepu.

Beze změny polohy hlavy otevřete oči a podívejte se do optiky.

Pokud Vám obraz zůstal čistý, tak máte ideální předozadní polohu. Pokud ne, upravte ji v požadovaném směru a celý postup opakujte.

Nyní doporučuji označit předozadní polohu na puškohledu permanentním popisovačem nebo páskem izolepy.

Další část - Lapování montáží, je pro hnidopichy a kutily, takže kdo to "moc nežere", tak to může přeskočit :)

To je "vyšší dívčí" a i dle mého názoru slouží spíše pro dobrý pocit, než aby to mělo zásadní vliv na střelbu. Ale proč ne, když máme prostředky.

Pokud máte levné montáže (občas se to vidí i u dražších kusů), může se stát, že vrstva barvy či jejich provedení je tak "precizní" že nám způsobuje nežádoucí tlaky na tubus puškohledu či dokonce jeho otlaky (prostě je to křivé a ždíme to tubus).

Pak je žádoucí zbrousit vnitřní plochy montáží, abychom docílili přesnějšího uložení.

Je k tomu potřeba jakákoli jemnější brusná pasta (moje volba viz fotografie níže) a ocelový trn (válec) o PŘESNÉM průměru tubusu puškohledu a tvrdém materiálu.

Postup lapování je následující - montáže uložíme do požadované pozice, dotáhneme k rybině/liště na daný moment, který budeme používat, naneseme brusnou pastu, vložíme trn a za jemného tlaku na jeho střed jím otáčíme či šoupeme.

A to tak dlouho, dokud se nám nepodaří z vnitřní strany kroužků odstranit tak 75-80% nanesené barvy.

Někdo dokonce lapuje i vrchní část montáží, ale to i já považuji za zbytečné, protože díky vuli mezi dírami a utahovacími šrouby si vršek "sedne" vždy jak má.

Pokud máme vylapováno (prosím nečíst vypatláno, vím že jste z délky článku unaveni :) , tak se blížíme finiši.

Další fází je už ono kýžené uložení optiky.

Finální uložení optiky provádím doma, na prostoru cca 2x2m a stačí mi to.

Na své zbrani používám stranovou libelu s aretací na weaver lištu. Jak je vidět z fotografií, jedná se o velmi sofistikované a složité zařízení s totální blbuvzdorností - jinými slovy to již jednodušší být nemůže.

Po její instalaci a ověření roviny (libela položená na lištu ukazuje shodně jako stranová libela) je mi jasné, že mi ukazuje ideální polohu zbraně (viz stanovení ideální soustavy výše).

Na rybinu/lištu umístím do vyhovujících poloh montáže, dotáhnu na moment, který budu používat a celou zbraň umístím "na libelu" do vodováhy.

Tak je mi jasné, že rovina zbraně je vodorovná se zemí.

Následně umístím optiku do montáží dle rysek či proužku izolepy pro předozadní polohu, přiložím vršky kroužků a opět dotáhnu tak, aby se s tubusem dalo s minimální námahou hýbat, ale aby nám tam zase "neplaval".

A kouzlo na konec - pokud mám optiku, která je dle první části článku OK, čtu dále.

Pokud mám optiku, která neprošla první částí o konstrukci puškohledu a má vadu rozhození osnovy vůči mechanismu rektifikace, tak nečtu dál a prostě to od oka dotáhnu :)

A zpět k těm, kteří mají správně vyrobenou optiku.

Jak vyplývá z první části o konstrukci, tak jsme došli k závěru, že u ideální optiky (klikání je ve stejné rovině jako svislá osa osnovy) můžeme zarovnat puškohled jak dle osy kříže (např. tou olovničkou) anebo na mechanismus klikání.

U neideální optiky si musím vybrat, zda chci zarovnat na klikání anebo na osnovu.

A aby to bylo jednodušší, tak třebaže já raději přenáším pomocí osnovy, tak to zarovnáme na mechanismus rektifikace :)

Z jeho konstrukce vyplývá, že komínky jsou ve vodorovné nebo svislé rovině vůči rovině základny kostky puškohledu a síly působící na vnitřní tubus jsou symetrické. Tedy si z toho vyvodíme, že pokud budeme mít základnu kostky vodorovně, budeme klikat přímo svisle a přímo vodorovně.

Vodorovné základny docílíme tak, že opatrně (abychom nerozhodili nivelaci zbraně) přiložíme libelu zespod kostky puškohledu.

Musíme dát pozor, abychom ji přiložili kolmo na osu puškohledu, protože jedině tak nám bude ukazovat správný údaj.

Pro tento účel používám fotografickou libelu za 2USD, která je jednak přesný kvádr a jednak má dvě masivní základny, takže se dá velmi přesně přiložit zespod optiky.

Pokud se nám to povede (je možné, že to chce chvíli cviku), tak sesouhlasíme středové kostky optiky s rovinou zbraně.

Pro jistotu překontrolujeme znovu rovinu zbraně, následně opět rovinu kostky a máme hotovo.

Nyní již jen dotažení vršků montáží. Zde doporučuji dotahovat jednotlivé šrouby vždy o stejný počet závitů a vždy křížem, aby se nestalo, že na jedné straně to bude na těsno a na druhé budete mít 2mm místa. Navíc by Vám to zcela jistě pootočilo tubusem.

Po dotažení opět překontroluji obě roviny a pokud vše sedí, tak již není co řešit.

Vím, že takto to vypadá jako velmi komplikovaný způsob, ale s trochou praxe se dá zvládnout do 10 minut od sundání optiky.

Jednoduchost postupu Vám snad dokáží i přiložené fotografie.